S COBALT jsme se mohli setkat na těchto stránkách již dříve (viz recenze), ale domnívám se, že teprve nejnovější nahrávka "Gin" je tím albem, které Američany katapultuje mezi (nejen) žánrovou extratřídu. Předchozí deska byla sice obecně považována za velmi dobrou, ale k dokonalosti jí ještě nějaký ten kousíček chyběl. S aktuálním kotoučem se však tato situace mění, dvojice Wunder / McSorley totiž vyrazila na trh s opravdu výtečným albem.

Vše přitom začíná tak nenápadně – vybrnkávaným intrem, k němuž se teprve postupně pojí zboosterovaná kytara, neandrtálské bicí a řádně jedovatý vokál. A stejně tak nepozorovaně - takřka z ničeho nic - začíná ta pravá blackmetalová vichřice ničící vše v okolí. Nejedná se však o nějaký výstřelek, podobně nevyzpytatelně se totiž chová celá nahrávka. Je plná překvapení, změn, vzrušujících momentů a syrové agrese, která je přítomna i v okamžicích, kdy se jednotlivé kompozice překlápějí do své klidnější roviny. Tehdy je však schována někde pod povrchem a skrytě bublá kdesi v podhoubí. Ale nebojte se, v pravý čas se vynoří.

Abychom dostáli škatulkám, COBALT hrají pomalejší black metal říznutý nějakým tím thrashovým elementem (kytary, a koneckonců i celý zvuk působí skutečně hodně řezavě - až to může někomu vadit), přičemž syrové, technické pasáže jsou kombinovány s atmosferickými úseky, pomalu drtícími momenty á la NEUROSIS, šamanskou rytmikou, psychedelickými kytarovými výjezdy a kontemplativními okamžiky. Poté však znovu nastane změna, kruh se uzavře a my se dostaneme opět na počátek – ke špinavé blackmetalové jízdě s naprosto devastující rytmikou, která působí vyhlazujícím dojmem i ve chvílích, kdy si COBALT drží střední až pomalá tempa (a že jich na desce je).

Jak již mohl pozorný čtenář vyčíst z kontextu, album je opravdu značně variabilní a v podstatě neobsahuje nějaké opakující se momenty či refrény v tradičním slova smyslu. Prostě si jenom tak samo o sobě plyne, žije vlastním, pulzujícím životem a hned od počátku zanechává v posluchači nesmírně silný dojem. Ten ještě umocňuje hostující JARBOE, stejně jako texty s odkazy na Hemingwaye či (pravděpodobně vlastní) halucinogenní prožitky.

A závěr? Pro mou osobu bezchybné album, adept na nejlepší letošní nahrávku, či nejzajímavější blackmetalová deska poslední doby. Vyberte si jak je komu libo.

I see animals on the horizon,
Ether flowers, stolen dramamine,
Kerosene, Dopamine, occasional codiene.
Suck the dead skin off your lips with me,
Bloated with your homesick pets,
Silhouettes of pregnant insects.